Česká zabetonová republika aneb jak fotovoltaika pomáhá půdě

Realitní poradenská společnost Cushman & Wakefield nedávno zveřejnilo informace o tom, že Česká republika má nejvíce průmyslových a skladových ploch na obyvatele ve střední Evropě. Na tisícovku obyvatel připadá 850 metrů čtverečních. Naše sousedy necháváme daleko za sebou. Kam se hrabou Poláci s 542 metry nebo Slováci s 500 metry. Maďaři či Rumuni jsou ještě větší žabaři. Průměr těchto pět zemí činí 470 metrů čtverečních, Česko je o více než sto metrů nad.

Předchozí čísla podle realitních poradců ukazují, jak je Česká republika díky své poloze stále velmi atraktivní pro umístění všelijaké logistické infrastruktury. A také budoucnost je prý nadmíru růžová, neboť další areály budou nadále přibývat. „Lze očekávat, že tento trend bude pokračovat i do budoucna. Plochy se budou dále významně rozšiřovat v závislosti na vývoji trhu a na možnostech získávání povolení k výstavbě ze strany orgánů státní správy,“ uvedla realitní poradenská společnost.

Jistě, Česko má pro mnoho firem strategickou polohu, vozit zboží a další náklad ze středu Evropy je pro ně výhodné. Jenže když se řekne A, mělo by se říct rovněž B. Tedy o kolik nenahraditelné zemědělské půdy Česko rok co rok kvůli dalším skladům a průmyslovým areálům přichází, a co to pro naši zemi znamená.

Takže: podle posledních dostupných odhadů si můžeme každý týden odškrtnout v průměru plochu o velikosti přibližně čtyř hektarů. Pro lepší představivost to je přibližně jedno Václavské náměstí, které má rozlohu něco přes čtyři hektary. Tolik zemědělské půdy je každých sedm dní nenávratně pryč. Místo ní máme beton nebo asfalt.

Všechny poslední vlády přitom slibovaly, že alespoň omezí další zábory půdy, a výjimkou není ani ta současná Andreje Babiše. Realita? Stačí si prolistovat kupříkladu dokumentem zvaným Národní investiční plán. To jsou stránky plné dalšího betonu. Navíc je tu chystaný nový stavební zákon, který má výstavbu rovněž urychlit.

Nejde přitom jenom o to, že mizí zemědělská půda, která byla (a pro mnohé stále je) po generace našich předků považována za skutečné bohatství země. Jde také o čoudící kamiony, které z obřích logistických center vyrážejí na všechny strany, respektive se z různých končin do areálů sjíždějí. Napřed přes půl Evropy tam, pak zase přes půl Evropy nazpátek.

Jde také o miliardy korun, které stát dává nebo ještě hodlá dát na různá protipovodňová opatření, respektive na boj se suchem. Když přijde prudký liják, voda z betonových ploch steče jako po skle. Půda nevsaje ani kapku. V lepším případě voda odteče, aniž by napáchala větší škody. V horším případě vodní masa boří domy, mosty nebo silnice. Anebo je naopak vody málo v podzemí a lidem vysychají studně. Řešení? Mnohdy další beton v plánovaných přehradách.

„Čím je společnost vyspělejší, tím šetrněji se chová ke svým přírodním zdrojům. Není možné si neobnovitelnost půdy uvědomit až v momentě, kdy jí bude nedostatek. Musíme včas nastavit taková pravidla ochrany půdy, která udrží dobré vyhlídky na zdravý a harmonický rozvoj společnosti,“ upozornil před časem v jednom rozhovoru rektor České zemědělské univerzity Petr Sklenička, podle něhož výstavba na zelené louce nesmí být první volbou.

„Je smutné na jedné straně vidět tisíce opuštěných nefunkčních objektů po celé zemi a vedle toho skladovací a logistické komplexy nově vybudované na úrodných půdách s nápisem ´k pronájmu´. Z toho je zřejmé, že systém ochrany zemědělského půdního fondu u nás nefunguje optimálně,“ poznamenal rovněž rektor Sklenička.

Vzpomínáte si, jak stát v letech 2009 a 2010 nedokázal usměrnit rozvoj fotovoltaických elektráren? Tehdy se rozlehlým solárním parkům vyčítalo rovněž to, že zabírají kvalitní zemědělskou půdu – byť panely stojí na nožičkách, a až doslouží, na místě bude opět například pastvina. Když se ale na zemi vytvoří obrovská betonová placka, kam pak jezdí jeden kamion za druhým, tak velký odpor to obvykle nevyvolá.

Přitom pod solárními panely existuje pestrý život, což například dokládá britská studie od Cla Clarkson & Woods, na níž upozornil ve své analýze Martin Madej z Aliance pro energetickou soběstačnost publikovaném v Hospodářských novinách. Výzkum prokázal, že biologická rozmanitost v solárních parcích je často vyšší než na místech s intenzivní průmyslovou zemědělskou produkcí. A například fotovoltaická elektrárna u německého městečka Salmdorf, kterou postavili na bývalé zemědělské výsypce, je dnes oázou pro luční květenu.

Martin Madej ve svém textu cituje také renomovaného biologa a někdejšího ministra životního prostředí Ladislava Mika jsou fotovoltaické panely pro půdu blahodárné. Jak je to možné? „Roste pod nimi tráva. Nikdo pod nimi neorá, nesype žádné minerální hnojivo. Mrtvá biomasa pod nimi zůstává a zetlí tam,“ řekl před časem Miko v rozhovoru pro Ekolist. „Za dvacet let to budou nejlukrativnější pozemky, protože zde ještě bude úrodná půda.“

Autor: Pavel Baroch

FOTO: se souhlasem společnosti Jufa (ilustrační fotografie ovcí na FVE Kačice)