Nové důkazy dopadů oteplování: sucho na horách i v nížinách

Badatelé ke své studii využili dlouhodobé sledování růstu šťovíku alpského v Nízkých Tatrách. Získali tak unikátní údaje o více než čtyřicetiletém vývoji porostů, které jsou ohroženy oteplováním klimatu.

„Změna klimatu a její dopad na vývoj rostlin vyvolává řadu otázek, na které bychom rádi nalezli odpovědi, ale mnohdy nám chybí popis původního stavu před oteplením, tudíž nemáme s čím srovnávat. U dřevin je situace jednodušší, o mnohém vypovídají letokruhy, ale většina bylin je na dlouhodobé pozorování příliš krátkověká,“ vysvětluje Jitka Klimešová, jedna z autorek studie z oddělení Experimentální a funkční morfologie Botanického ústavu.

Řešením je zaznamenávat růst bylin opakovaně, například měřit je každý rok po dobu několika desítek let. Taková měření jsou však extrémně vzácná.

Čtyřicetileté měření

Vědcům z Botanického ústavu se však podařilo shromáždit údaje o růstu šťovíku alpského po dobu více než čtyřiceti let a následně vyhodnotit, jak je závislý růst této rostliny na teplotách a srážkách v jednotlivých měsících daného roku. Zkoumali pravidelný růst oddenků, podle něhož zjistili, jak oddenek vytrvává, kolik listů vyroste nebo zda rostlina kvetla.

Z měření růstu v roce 1989 se tak dozvěděli, jak bylina rostla v předcházejících téměř dvaceti letech. Měření pak zopakovali v roce 2003 a potom znovu v roce 2016. Tím získali údaje o růstu šťovíku v Nízkých Tatrách po téměř půl století.

„Výsledky měření ukázaly, že délka vegetační sezóny rostlin z vysoké nadmořské výšky se prodloužila a z tohoto pohledu profitují z oteplení více než byliny z nízké nadmořské výšky,“ konstatovala Jitka Klimešová z Botanického ústavu. „Dříve byla pro růst horských bylin limitující nízká teplota, nicméně v posledních letech je to nedostatek vláhy, které oteplování přináší,“ dodala.

O tři listy více

Měření šťovíku alpského v Nízkých Tatrách začalo už v sedmdesátých letech v dolině Štiavnica, která je po této rostlině pojmenovaná – slovenský název tohoto druhu je štiavec alpínsky.

Výsledky ukázaly, že zatímco v sedmdesátých a osmdesátých letech byl růst této horské byliny omezován nízkými teplotami a krátkou vegetační sezónou, na přelomu tisíciletí se růst zvýšil. Nyní mají rostliny v průměru o tři listy za rok více a také oddenek za tu dobu přirůstá o několik centimetrů více. Kvetení bylin nebylo po tuto dobu ovlivněno.

V posledním desetiletí se však růst rostliny dále nezvětšuje, protože jej limituje suché a teplé léto. Existence velkých porostů šťovíků v dolině Štiavnica je tedy kvůli oteplování klimatu vážně ohrožena.

Dvouletá sucha

Že se sucho může stát ve střední Evropě závažným problémem globální změny klimatu, ukázal jiný výzkum vědců z České zemědělské univerzity v Praze a Helmholtzova střediska pro výzkum životního prostředí v Lipsku. Pokud se nepodaří zastavit nárůst emisí skleníkových plynů, mohou se ke konci tohoto století objevovat závažná dvouletá sucha – jako byla v letech 2018 a 2019 - až několikanásobně častěji. Pokud by se skleníkové emise už nezvyšovaly, výskyt předpokládaných suchých období by se naopak razantně snížilo. Vědci pro své závěry využili údaje z let 1766 až 2019.

Podle spoluautora výzkumu Martina Hanela z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity, je studie přínosná rovněž proto, že se zabývá právě dvouletým obdobím sucha. Většina hodnocení se totiž soustředila pouze na jednotlivé roky – například 2003 nebo 2018. V těchto letech sice byla extrémní sucha, ale nijak výrazně se nevymykají ze suchých roků například na konci čtyřicátých let minulého století.

„Ale jakmile se vezmou do úvahy ta víceletá sucha, tam je jasně vidět, že dva roky po sobě takto velké sucho nikdy v minulosti nebylo,“ konstatoval Hanel. A tak se například ukázalo, že v letech 2018 a 2019 bylo sucho ještě více extrémní než v pověstných letech 1949 a 1950, kdy byla zasažena jen asi třetina území. U období, která jsou delší než dva roky, je podle Hanela rozdíl ještě markantnější.

Miliardové škody

A může být ještě hůře. Při velkém nárůstu emisí lze podle vědců očekávat až sedminásobné zvýšení počtu dvouletých such. Hanel uvedl, že by tak mohlo být suchem zasaženo až o 40 milionů hektarů zemědělské půdy více.

To by znamenalo výrazný nárůst ekonomických škod. Když v roce 2018 zasáhlo extrémní sucho nejen Česko, ale prakticky celou střední a západní Evropu, odhadli čeští zemědělci škody na 10 až 11 miliard korun. Podobně tomu bylo i v dalších zemích. V Polsku se škody odhadly na 11 miliard korun, v Belgii na 6,75 miliardy a v Německu na 17 miliard.

Naopak při mírném nárůstu skleníkových emisí by se očekávaný počet suchých období snížil téměř o polovinu. Pokud se však podaří nárůst koncentrací skleníkových plynů úplně zastavit, modely přepokládají, že by se očekávané suché periody omezily až o devadesát procent.

Pavel Baroch

FOTO: šťovík aplský, autor Jerzy Opioła