Tragédie na Bečvě musí vést k pravidlům, která zabrání dalším otravám řek

Vodu v Bečvě otrávilo podle odhadů expertů několik set kilogramů kyanidů, které unikly z dosud neznámého zdroje. Původně se spekulovalo, že by mohl být zdrojem otravy chemický závod DEZA ve Valašském Meziříčí. Proti tvrzením se okamžitě ohradila samotná firma tiskovým prohlášením, ve kterém uváděla, že kyanid nevyrábí. V minulých letech však podle Integrovaného registru znečišťování uniklo z továrny DEZA desítky až stovky kilogramů kyanidů ročně Ekologická organizace Arnika například upozornila, že DEZA naposledy ohlásila za rok 2018 v emisích do vody 60,5 kilogramů kyanidů. Proto se logicky podezření v prvních dnech po havárii stáčelo právě tímto směrem.

Nevinu chemičky DEZA ovšem následně potvrdila Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Případu šetření havárie se ujala Policie ČR. Ta šest dnů po úniku zveřejnila zprávu, že objevila vyústění kanalizace, odkud se kyanid dostal do řeky. Na kanál je však napojeno více společností, takže konkrétní viník není stále známý (k 30. 9. 2020).

Arnika s odkazem na místní informace uvádí, že se jedná o starou kanalizaci, která odvádí odpad až z areálu bývalé Tesly v Rožnově pod Radhoštěm. "Tato informace zapadá do toho, co víme o starších haváriích s kyanidy. Z Tesly Rožnov došlo totiž k úniku v roce 1979. Tehdy téměř 65 kg kyanidů otrávilo ryby v sedmikilometrovém úseku Bečvy," říká k nové informaci Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika. Dodává však, že: "Na výsledné potvrzení skutečného původce letošního úniku si však musíme ještě počkat. Policie České republiky jeho jméno zatím nezveřejnila."

Jak "zaplatit" nenávratné škody

Povodí Moravy naředilo zvýšením průtoku vodou z přehrad koncentraci zabijáckého kyanidu v řece. Škody, které vznikly zabitím ryb a dalších vodních živočichů, se však již staly a i odhalení viníka mrtvým zvířatům těžko vrátí život. Ke slabinám české legislativy řešící postihy ekologické havárie se vyjádřil spolupředseda Zelených Michal Berg. "K otázce trestu se však váže zásadní problém: náš právní řád takový čin v podstatě adekvátně potrestat neumí. Ještě je možné čekat, že pachatel bude obviněn z trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti (kde je ovšem maximální sazba půl roku nebo zákaz činnosti), bude ale muset být prokázána hrubá nedbalost ("Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem."). "Prostá" nedbalost trestní odpovědnost vůbec nezakládá," komentuje Michal Berg možný postih pachatele.

"Kromě toho by ale člověk čekal, že obrovskou újmu bude pachatel nucen nahradit v penězích. To se bohužel nestane. Zatímco když bagrista překopne někomu kabel, tak následně zaplatí příslušnou vyčíslenou škodu, při poškození ekosystémů to neplatí. Zákon o životním prostředí totiž předpokládá, že při narušení nebo poškození ekosystému by měl pachatel situaci buď uvést do původního stavu, nebo ji přiměřeně kompenzovat. To se dá předpokládat například když někdo nedovoleně pokácí strom, tak je s přimhouřením obou očí náhradní výsadba někde jinde takovou kompenzací. Jak ale kompenzovat mrtvou řeku?," doplnil Berg svou úvahu o vině a trestu.

Řeky bez jedů

Se systémovou nápravou přichází ekologická organizace Arnika. Ta spustila petici, kterou do dnešního dne podepsalo 1559 lidí. Podle Arniky je dnes ochrana vod oslabená kvůli nedostatečnému monitoringu toxických látek a je také důsledkem benevolentního povolování dalších a dalších zdrojů znečištění. Navrhuje proto šest bodů nápravy:

• Pro kyanidy snížení ohlašovacích prahů do Integrovaného registru znečišťování (IRZ) tak, aby bylo možné lépe sledovat vypouštění i nakládání s těmito vysoce nebezpečnými látkami.
• Snížení ohlašovacích prahů do IRZ pro další nebezpečné látky v únicích do vody a v odpadech.
• Zpřísnění limitů pro vypouštění látek nebezpečných pro vodní organismy, včetně mědi a zinku.
• Sledovat větší škálu látek ohrožujících kvalitu vody povrchové i zdrojů pitné vody, ke kterým patří široká škála perfluoralkylovaných látek (PFAS). Žádáme jejich zařazení na seznam látek ohlašovaných v únicích do vody a v odpadech (do IRZ).
• Zveřejnění snadno dostupného seznamu starých ekologických zátěží, z nichž trvale unikají toxické látky kontaminující vodní organismy a ryby.
• Zpracování plánu na omezení zátěže vodních toků a ryb rtutí.

Petici může podpořit také přímo na webu arnika.org.

Doutnající ekologické zátěže

Fakt, že staré ekologické zátěže mohou vedle havárií továren drtivě zasáhnout vodní toky nebo rybníky, potvrzuje další aktuální případ úhynu ryb. Ten se stal v Horním Jiřetíně pouhých 10 dnů po havárii na Bečvě. Oblastní pobočka Českého rybářského svazu upozornila, že v tamní nádrži uhynuly až tisíce tun ryb. Příčinou je zřejmě propad dna bývalé podzemní šachty po těžbě uhlí. Voda v nádrži se zakalila došeda a je cítit po sirovodíku. Česká inspekce životního prostředí zatím zjišťuje, jaké látky vodu v nádrži otrávily. Škody zatím nejsou vyčísleny.

Dva případy z krátké doby po sobě, kdy chemické látky otrávily vodu a zahubily nemalé množství ryb musí vést k většímu zájmu politiků o ochranu životního prostředí. Fakt, že ministr životního prostředí Richard Brabec reagoval na havárii s velkým zpožděním, nedává úplně naději, že by téma patřilo mezi priority politiků ANO. Má však šanci své zpoždění odpracovat. První krok učinil návštěvou Přerova a debatou o oživení mrtvého úseku Bečvy s rybáři. Pokud mu však jde o skutečnou nápravu, měl by věnovat pozornost návrhům od ekologické organizace Arnika.

Zdroje: arnika.org, ceskenoviny.cz

FOTO: Petr Novotný