Proměny české energetiky: uzavření elektrárny Prunéřov I není nic víc, než první krok



"Odstavení Prunéřova I je nepochybně třeba přivítat - nejde však o nějaký projev altruismu nebo o ústupek ekologům. Pálení uhlí se totiž stává nejen veřejně nepopulárním, ale především také velmi drahým. Další provozování uhelných elektráren a ještě spíše tepláren brzy bude vysoce riskantním byznysem, na který má málokdo žaludek," shrnuje aktuální dění Tomáš Jungwirth, projektový koordinátor Centra pro dopravu a energetiku.

Podle Jungwirtha můžeme velkou část uhelných zdrojů vypnout v Česku již dnes, a to díky dlouhodobým přebytkům výroby elektřiny. Další část pak bude třeba nahradit čistými zdroji energie. Jungwirth současně nevěří, že by se měly stát klíčem ke změnám nové jaderné reaktory.

"O to překvapivější je rezistence, se kterou se vláda staví vůči masovějšímu rozvoji fotovoltaiky i větrné energetiky, a také kolik toho sází na jedinou nukleární kartu. Je zjevné, že energetiku bude brzy třeba decentralizovat, zapojit více obce i domácnosti, vytvořit podmínky pro efektivní a kapacitní akumulaci elektřiny," zamýšlí se Jungwith nad dostupnějšími a ekonomicky méně rizikovými řešeními. Tato moderní přiležitost nás však podle něj také může minout: "V tom všem jsme pomalí a ujíždí nám vlak, ve kterém je přitom na takové projekty připraveno mnoho desítek miliard korun. Je nejvyšší čas zkusit ho ještě chytit."

Jiné státy EU jsou rychlejší

Podle Jiřího Jeřábka, experta Greenpeace ČR na klima a energetiku není ukončení provozu nerekonstruované části elektrárny Prunéřov v podstatě žádným přelomovým či radikálním krokem. Jedná se o roky oddalovaný konec staré elektrárny. "Už když se v roce 2002 dokončila stavba jaderné elektrárny Temelín, mělo to znamenat zavírání uhelných elektráren. Namísto toho začala Česká republika masově vyvážet elektřinu, na úkor zdraví svých obyvatel a krajiny. Další datum, o kterém ČEZ mluvil v souvislosti se zavíráním elektráren Prunéřov I, Mělník III, Chvaletice a Tisová byl rok 2015. V roce 2015 se ale nestalo nic. Už od roku 2010 ČEZ sliboval kompenzovat rekonstrukci Prunéřova III uzavřením Prunéřova I v roce 2019, což se také nestalo a elektrárna ukončila svůj provoz teprve tento rok," rekapituluje Jeřábek uplynulé dvě dekády.

Současně Jeřábek upozorňuje na to, že většina zemí v EU postupuje se zavírání uhelných elektráren mnohem rychleji než Česko a další státy EU mají také stanované roky, kdy definitivně skončí se spalováním uhlí. Podle něj byl více klíčovějším krokem pro českou energetiku vznik Uhelné komise, která je důkazem změny diskursu i myšlení. Uhelnou komisi považuje Jeřábek za místo, kde vede zásadní debata o tom, jak co nejrychleji ukončit spalování uhlí v České republice.

"Jako důležité a symbolické tak považuji spíš brzký konec těžby uhlí v lomu ČSA, kde se podařilo zachovat územní limity těžby a zamezit tak jejímu pokračování na další desetiletí. Symbolický bude také pravděpodobný brzký konec těžby černého uhlí v ČR a konec jediné černouhelné elektrárny Dětmarovice, který ukazuje, že tento sektor nebude moci pokračovat nejen z enviromentálních, ale také ekonomických důvodů," připomíná Jeřábek potvrzení uzemních limitů a záchranu Horního Jiřetína Sobotkovou vládou.

Uhlí začíná končit, ale možná Babišova vláda smete dřív soláry

Fakt, že se vláda začíná zabývat koncem uhlí označil za pozitivní Jan Krčmář, předseda Solární asociace. Jako zástupce solárního sektoru ale současně varuje, že ministerstvo průmyslu vedené Karlem Havlíčkem může ještě dříve, než Česko zavře uhelné elektrárny, zlikvidovat solární energetiku. Naráží tím na vládou schválenou novelu zákona o podporovaných zdrojích, kterou chce omezit podporu fotovoltaiky přiškrcením výnosnosti na takovou úroveň, že řada projektů solárních elektráren nemůže podobný zásah přežít.

„Česká vláda vysílá smíšené signály. Na jedné straně říká, že chce postupně vypínat uhelné elektrárny. Na druhé straně ale dělá vše pro to, aby se jejich kapacita nenahradila čistou, a hlavně levnou elektřinou,“ komentuje rozporuplnou pozici Babišovy vláda Jan Krčmář.

„Retroaktivní kroky, které hodlá vláda protlačit v rámci novely zákona o podporovaných zdrojích, nás tlačí do reality, kdy se už nestane, že tisíce firem budou své peníze investovat do čisté energetiky, jak to bylo v letech 2006-2010. Banky začnou obnovitelné zdroje vnímat jako rizikovou investici a firmy své peníze budou raději investovat v jiných zemích. Již dnes pomáhají české firmy dekarbonizovat polskou energetiku. K restartu výstavby nových obnovitelných zdrojů však nechce české vláda otevřít prostor. Ve výsledku se tak může jen prodloužit spalování uhlí a spotřebitelé zaplatí víc za negativní dopady v důsledku změn klimatu,“ uzavírá Krčmář své kritické hodnocení české energetiky.

FOTO: Craebby Crabbson