Ekonomika podle koblihy: s krizí přichází model udržitelné společnosti

Jakou podobu bude mít rozvoj měst a států v době pokoronovirové? Otázka, na kterou hledají odpověď již dnes mnozí politici a ekonomové. V reakci na současný globální šok způsobený virovým onemocněním a zároveň v kontextu přetrvávající a sílící klimatické krize se tak otevírá prostor pro implementaci nových nápadů, která nabízí řešení na celou řadu současných problémů. Jedním takovým promyšleným řešením je kreativní model založený na konceptu … koblihy.

Z ekonomické krize podle principů koblihového modelu

Slovo „krize“ vychází z latinského „krisis“, což znamená „rozhodnutí“. Dnes, kdy se koronavirová pandemie promítá do životů nás všech a slovem „krize“ se příliš nešetří, se proto některé diskuse zabývají tím, co současný stav naznačuje a jaká rozhodnutí učinit, abychom vyšli z bezprecedentní situace zkušenější. Jaká rozhodnutí nám pomohou stát se odolnějšími a umožní nám lépe se přizpůsobovat nečekaným dopadům super-propojeného světa? 

Jednu možnost představuje oxfordská ekonomka Kate Raworth se svým chytlavě pojmenovaným modelem, totiž koblihovým. Detailně je popsán v její knize Doughnut Economics: Seven Ways to Think Like a 21st-Century Economist, bestselleru z roku 2017. Koncept, který nabourává dogma o nekonečném růstu ekonomiky a neotřesitelně ukotveném indikátoru - národním hrubém produktu, se těší značné mezinárodní pozornosti a setkává se s prvními tendencemi převést jej do skutečných politik a opatření. Mezi první velké hráče, kteří si model koblihy osvojili a začali s přeměnou svého hospodářství s vizí těšit se z odolnější, inkluzivnější a zdravější společnosti, je hlavní město Nizozemí. 

Od vnější ekologické rovnováhy k pokrytí základních potřeb  

Kouzlo samotného modelu koblihového hospodářství spočívá v tom, že je lehce pochopitelný, avšak také komplexní. Vnitřní strana koblihy obsahuje to minimum, které potřebujeme k vedení dobrého života. Toto minimum je zachyceno Cíli udržitelného rozvoje, rozvojovým rámcem, který byl přijat v roce 2015 všemi hlavami států na půdě Organizace spojených národů a prostupuje i na regionální a lokální úroveň.  

Mezi jedenáct prvků tvořící tento vnitřní kruh patří dostupnost jídla, vody, příjmu, vzdělání, odolnosti, zastoupení (hlasu), práce, energie, sociální spravedlnosti, rovnosti pohlaví a zdraví. Jedná se o tzv. sociální základ. To, co by tvořilo největší část koblihy („těsto“), je tvořeno bezpečným a spravedlivým prostorem pro prosperující společnost.

Vnější strana koblihy je ohraničena tzv. stropem životního prostředí. Tento strop odráží kapacitu ekosystému, jehož jsme součástí. Zahrnuje změnu klimatu, změny ve využívání půdy, ztrátu biodiverzity, úbytek ozonové vrstvy, chemické znečištění, spotřebu čerstvé vody nebo okyselení oceánů či dusíkový a fosforový cyklus. Mezi těmito dvěma krajními body, tedy sociálním základem a stropem životního prostředí je prostor, ve kterém by se měla pohybovat společnost – její potřeby jsou naplněny a biokapacita planety není překročena.

Sedm konceptů (nejen) pro ekonomy 21. století

Pro možnost realizace i pochopení koblihové ekonomiky je nezbytné přehodnotit svůj přístup k mainstreamově přijímaným východiskům, která se k ekonomikám a jejím politikám váží. O jaké koncepty se tedy jedná? Za prvé je potřeba změnit „cíl“ – od HDP k indikátoru vypovídajícímu o prvcích výše popsané koblihy, za druhé je nutné dívat se na ekonomiku jako na otevřenou součást světového dění (a ne jako na uzavřený systém), za třetí je nutné chápat lidskou přirozenost takovou, jaká skutečně je. Od vnímání člověka jako racionálního aktéra je tak nezbytné vnímat společnost jako seskupení společenských přizpůsobivých lidí. Čtvrtý bod se zaměřuje na chytrou práci se systémem – na místo mechanického přístupu je zapotřebí zohledňovat jeho dynamickou a komplexní podobu. Pátý, šestý a sedmý bod se přímo kriticky vztahuje ke konceptu růstu. Pátý bod vybízí k předpokladu, že růst nerovnosti ve společnosti skutečně nevyrovná, naopak je systém potřeba upravit tak, aby umožňoval přerozdělení standardně. Předposlední bod odmítá předpoklad, že jakékoliv škody růst odstraní – navrhovaným řešením je spíše začlenit do podoby ekonomiky její schopnost regenerace. Sedmý bod nabádá k tomu, nevěřit v neomylnost růstu – závislost na růstu by měla být nahrazena zdravou skepsí, při pohledu na růst by si měl člověk nasadit agnosticistické brýle.

Amsterdam se změny nebojí

Zástupci města Amsterdam už nyní připravují metropoli na stav světa po uplynutí pandemie a v této souvislosti se pustili do překlopení teorie uplatnitelné víceméně pro státy do skutečných politik a opatření, a to na úrovni města. „Myslím, že nám to pomůže překonat dopady krize“, uvádí zástupkyně vedení města Marieke van Doornick v rozhovoru pro britské noviny The Guardian. 

„Když se máme náhle starat o klima, zdraví a zaměstnanost a také o ubytování a péči a komunitu, je nějaký rámec po ruce, který nám s tím vším pomůže?“, připojuje se autorka konceptu koblihového hospodářství Rawoth a zároveň si i odpovídá. „Ano, máme, a je zcela připraven k použití.“ Záměr je zřejmý – naplnit hlavní potřeby všech, ale v mezích stanovených naším životním prostředím. Oxfordská ekonomka, která s vedením města úzce spolupracuje, vytvořila proto pro Amsterdam „portrét“, prostřednictvím kterého lze docela lehce ukázat, jaké potřeby občanů nejsou pokryty a kde naopak dochází v rámci fungování města k překročení kapacity ekosystému. 

Prosperující město a místo inspirace

Začátkem dubna tohoto roku byl zahájen projekt „Amsterdam City Doughnut“, v rámci kterého vznikl „návod“, jak docílit transformační změny, která má zvýšit kvalitu života obyvatel Amsterdamu, tak chránit životní prostředí. A ačkoliv krize způsobená COVID-19 nebyla očekávaná, dle slov Kate Rawoth si dnešní situace vyžaduje transformační nástroj, který umožní řešit problémy komplexně – a Amsterdam může svým přístupem inspirovat čtvrtě, vesnice, města, regiony i státy. Amsterdam využil koncept koblihového hospodářství jako středobod své dlouhodobé vize a začlenil jej do procesu vytváření politik. Pod názvem Amsterdam Donut Coalition vznikla také síť inspirativních osob, které teoretické koncepty skutečně převádí do praxe. V měřítku města je pro všechny zúčastněné stěžejní nalézt odpověď především na jednu otázku 21. století: Jak se naše město může stát domovem prosperujících osob žijících v prosperujícím místě a zároveň respektovat dobré životní podmínky všech lidí a zdraví planety jako celku? 

Reakce na skutečné problémy 

Koncept koblihového hospodářství v měřítku města kombinuje jak zodpovědný přístup k planetě a jejím zdrojům, tak reakci na existující místní problémy. Vedení města Amsterdam si uvědomuje, že dnes žije ve městech 55 % světové populace, města spotřebují přes 60 % vyrobené elektřiny a také jsou zdrojem více než 70 % světových emisí skleníkových plynů. Zároveň si uvědomují, že Amsterdam nezvládá reagovat na potřeby svých obyvatel v oblasti bydlení – téměř 20 % všech nájemníků není schopno, poté co zaplatí nájem, zafinancovat své základní potřeby. Standardní řešení, stavba nových bytů dle zavedených postupů, není pro tento problém možný – město produkuje o 30 % emisí skleníkových plynů více než v roce 1990 a právě dovoz stavebního materiálu, potravin a spotřebitelského zboží do města přispívá k celkovým emisím 62 %. Roli hraje i fakt, že prostřednictvím amsterdamského přístavu se dováží nejvíce kakaových bobů na světě, a to především ze západní Afriky, kde dochází při pěstování této plodiny velice často k porušování lidských práv.

Neodolatelný způsob dívání se na svět a řešení problémů

Model hospodářství a fungování společnosti založené na koblize nenabízí instantní řešení, ale poskytuje způsob přístupu k problémům. Jedná se o jistý způsob kompasu 21. století, díky kterému lze nahlížet na fungování města komplexně, vytvořit jednotnou vizi, co znamená stát se prosperujícím městem, mobilizovat schopné a zapálené zainteresované osoby, zmapovat existující podobně smýšlející iniciativy, přijmout určité zásady a nastavení mysli, vytvořit pořádné momentum, monitorovat vývoj a v neposlední řadě se pokusit vytvořit z iniciativy něco doslova neodolatelného. Nezbytnou součástí procesu je totiž také být kreativní, učit se jeden od druhého a společně slavit a sdílet úspěchy. Jak si lze také přečíst v dokumentu, který slouží jako báze pro transformaci Amsterdamu, na město je pohlíženo ze čtyř perspektiv – místně-sociální, místně-ekologické, globálně-sociální a globálně-ekologické. Na jakoukoliv problematiku je tak pohlíženo těmito prizmaty, a to proto, aby se skutečně řešily místní problémy, ale aby se zároveň nezapomnělo na globální souvislosti a provázanost veškerých procesů a jejich pozitivní a negativní externality.

Co by znamenalo pro Amsterdam, kdyby… 

Co by to představovalo pro obyvatele Amsterdamu, kdyby prosperovali? Co by to představovalo pro Amsterdam, kdyby prosperoval v rámci mezí místního životního prostředí? Co by představovalo pro Amsterdam, kdyby měl respektovat dobré životní podmínky všech lidí po celém světě? A co by to představovalo pro Amsterdam, kdyby respektoval zdraví celé planety/globálního ekosystému? Co by to znamenalo pro oblast zdraví, bydlení, dostupné vody a potravin, komunity, propojenosti, mobility, kultury, sociální spravedlnosti, zastoupení v politice, vzdělání, energetiky, rovnosti v rámci rozmanitosti, práce a příjmů? Jak lze prosperovat, jestliže se bude z lokálního pohledu brát ohled na ukládání uhlíku v půdě, ochranu půdy, podporu biodiverzity, regulace teploty nebo regulace čistoty ovzduší? A jak chod Amsterdamu ovlivňuje zdraví planety, resp. jak může prosperující město vhodně reagovat na stav klimatu, nadměrný rybolov, nadměrnou produkci odpadu apod.? A to vše takovým způsobem, aby se v souladu s Cíli globálního rozvoje posilovaly životní podmínky všech obyvatel planety? Nelehké otázky, na které se Amsterdam chystá odpovědět a dle kterých se bude snad i řídit.  

Na cestě k obnově po zelené

O udržitelném způsobu rozvoje měst a států se také jedná na nejvyšší úrovni Evropské unie. Právě v těchto dnech totiž například Francie, Německo, Rakousko, Dánsko, Finsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a i Nizozemí volají po tom, aby se Zelená dohoda pro Evropu, strategie s cílem dosažení klimatické neutrality EU do roku 2050, o níž jsme psali například zde, stala stěžejním dokumentem, dle kterého má EU začít s obnovou hospodářství po uplynutí krize způsobené COVID-19. „Poučení, které si z koronavirové krize odnášíme, je to, že včasná opatření jsou nezbytná“, píší jednotně ministři životního prostředí výše uvedených států. Zatímco virus COVID-19 se pomalu dostává pod kontrolu, změna klimatu se zintenzivňuje, stejně jako její dopady.

Zdroje:

www.theguardian.com, www.kateraworth.com,  www.kateraworth.com, amsterdamdonutcoalitie.nl, www.euractiv.com

FOTO: Nina Miller