Nečekaní spojenci: ukrajinská rozvědka se přidává ke Gretě Thunbergové
Rusko se zatím místo snižování emisí spíše věnuje energii šíření protiklimatických dezinformací. Ukrajinci proto vzali dekarbonizaci do svých rukou.
Kristýna Čermáková
7. 5. 2024
Válka je zcela nepopiratelná katastrofa nejen pro lidi a společnost, ale také pro životní prostředí. Ve chvílích, kdy se v západních městech rozebírá zákaz novoročních ohňostrojů, na území Ukrajiny padají bomby s daleko ničivějším dopadem. Přesto ukrajinská rozvědka nezapomíná na klima.
Rusko je dlouho kritizováno ochránci přírody i experty na klimatickou změnu za porušování mezinárodních dohod, nedodržování smluvených cílů, šíření protiklimatických fake news i za válečné kroky, které vedle vraždění civilistů vedou i k ekocidě. Ukrajinská rozvědka se rozhodla snížit ruskou spotřebu fosilních paliv vlastními silami. Tedy bombardováním ruských rafinerií.
Aby bylo jasné, že cíle jsou nejen vojenské, velitel ukrajinské rozvědky GUR Kyril Budanov se nechal vyfotit s nápisem Konec fosilním palivům a švédským mottem „Skolstrejk för klimatet“. Švédské heslo znamená v překladu Studentská stávka za klima, v Česku se za ni staví hnutí Fridays For Future.
Co může vypadat jako další z řady vtipů, kterými jsou ukrajinští obránci již od začátku ruské agrese proslulí, má ale hlubší podtext. Rusko prodejem fosilních paliv získává miliardy dolarů na financování útočné války. A zároveň se nemalou měrou podílí na urychlování klimatické změny, se kterou se přitom řada jiných států snaží bojovat. S trochou nadsázky se tak dá říct, že bez rafinerií Rusko přijde o peníze a zároveň neumožní vypuštění dalších emisí. Navíc stojí za připomenutí, že sama Thunbergová loni navštívila Kyjev a upozornila na nedozírné ekologické škody způsobené válkou.
Samotnou kapitolou je i uhlíková stopa ruské agrese na Ukrajině a ozbrojených konfliktů obecně. Spočítat jejich klimatickou náročnost je prakticky nemožné. Jednak mnoho zemí, kde se válčí, nemá přehled o svých emisích ani v mírovém stavu, jednak armádní data nebývají z pochopitelných důvodů veřejná. Podle experta Douga Weira z Guardianu ale mohou války zhruba za 5,5 procenta světových emisí.
„Armády jsou vysoce závislé na fosilních palivech, přestože cíle nulové uhlíkové stopy otevřely debatu i o vojenské dekarbonizaci,“ komentuje Weir. Dodává, že vojenská bezpečnost po desetiletí podkopává klimatickou bezpečnost, a to se musí změnit. Bude ale nutné překonat mnohdy složité mezinárodní vztahy a rozšířit povědomí o důležitosti dekarbonizace po celém světě.
Rusko se mezitím snaží, aby se tak nestalo. Přitom stát samotný kvůli dopadům klimatické změny poměrně výrazně trpí. Dokonce možná více než Evropa.
Postupně roztává permafrost a staré vesnice i města se propadají. Obyvatelé musí ustupovat a opouštět svá obydlí. Pravidelně hoří neuvěřitelné plochy lesů na Sibiři. Dubnové povodně z tajícího sněhu jsou považovány za sedmdesátiletou vodu a ohrozily statisíce lidí. Protože je ale Rusko řídce obydlené a ještě se dá říci, že na pohodlí svých obyvatel nebere příliš demokratický ohled, nevnímá zmírňování klimatické krize za nutné. Dokonce naopak.
Klimatická dezinformace jako součást hybridní války
Koncem loňského roku například prokremelské zdroje šířily konspirační teorie o tom, že Spojené státy vytváří záměrně bouře, které následně škodí na ruské části Krymu i v Rusku. Východní velmoc tak sváděla několikadenní výpadky proudu a nedostatečné zásobování teplem a elektřinou na údajnou novou tajnou technologii, která umí měnit počasí. Považují ji za „klimatickou zbraň“. Ve skutečnosti jde ale samozřejmě jen o záměrně cílenou dezinformaci.
O tom, že Američané vyvíjejí klimatické zbraně, které dokážou měnit počasí, psala ruská média již v roce 2010. Nyní na Spojené státy Rusové svádí také zemětřesení v Turecku v únoru 2023. „Trend přisuzovat přírodní katastrofy zahraničním aktérům může odvést pozornost od konsenzu vědecké komunity ohledně klimatické krize a také umožňuje státu vyhýbat se odpovědnosti,“ kritizuje vědkyně Sayyara Mammadova z Polska.
Podle serveru Green European Journal se Rusko místo orientace k dekarbonizaci spíše kloní k dezinformační válce. Je to z toho důvodu, že země je ekonomicky závislá na fosilních palivech, která čerpá i vyváží. Média jako Ruská Televize nebo Sputnik News šíří nepodložené i přímo nepravdivé informace o vědě i klimatu.
V Rusku začíná hned několik celosvětově známých skupin, sekt nebo hnutí, které změnu klimatu popírají, případně její vážnost snižují. O jedné z nich, o Tvořivé společnosti, jsme na Obnovitelně.cz připravili hned dva články. Ta tvrdí, že člověk klima zásadně neovlivnil, ale že je třeba se sjednotit do jednoho ohromného společenství, které klimatickou změnu zastaví. A jakoby shodou náhod navazuje na hnutí AllatRa, které vnímá Putina jako svého mesiáše.
I proto, že mnoho Rusů neuznává celosvětovou vědeckou komunitu, pak mezi jeho občany podle serveru Green European Journal figuruje teorie, která tvrdí, že klimatická změna vlastně pomůže. Sibiř se díky tání stane obyvatelnou, tání Arktidy umožní nové lodní trasy a navíc to umožní expanzi průmyslu, těžbu nových zdrojů i rozvoj zemědělství.
To, že nic z toho takhle jednoduché nebude a už vůbec ne hned, dokazují již výše zmíněné skutečnosti. Sibiřské lesy hoří (a mimochodem uvolňují tím stále více a více oxidu uhličitého do ovzduší), vesnice jsou zalité povodněmi, úroda je mizivá a celý sever nemá kde žít, protože permafrost se jim rozpadá pod nohama.
Putin na klimatické houpačce
„Ruská propaganda popírá klimatickou krizi. Říkají, že dnes je to globální oteplování, zítra to bude globální ochlazení. A většina lidí v Rusku ty příběhy slyší jen z ruské propagandy. Vidí, že se klima změní, vidí, že máme požáry a další ekologické katastrofy. Ale nemají žádný přístup k informacím o klimatické krizi,“ popisuje praxi pro Moscow Times ruský klimatický aktivista Arshak Makichyan, který v roce 2022 musel emigrovat.
Přístup vedení Ruska je přitom velice nekonzistentní. V roce 2003 prezident Vladimir Putin označil klimatickou změnu jako pozitivní trend, který přinese lepší úrodu a do chladné země více tepla. Při podpisu Pařížské dohody uznával klimatickou změnu jako vážnou hrozbu a přislíbil snížení ruských emisí až o 75 procent. V roce 2017 pak tvrdil, že emise vyprodukované lidmi jsou nicotné oproti emisím, které produkují sopky, a že je zbytečné něco dělat.
Otočil hned další rok, kdy tvrdil, že za klimatickou změnu může pohyb vesmíru a nemůžeme s tím nic dělat. Případně za ni mohou americké pokusy s počasím. Od roku 2020 se staví k celosvětovému cíli dekarbonizace pozitivněji, především díky nadšení z vývoje nových technologií. Dokonce slíbil, že Rusko dosáhne v roce 2060 nulových emisí stejně jako spřátelená Čína či Saúdská Arábie. Místo záchrany klimatu ale Putin začal válku.
Paradoxně pozitivním jevem je, že tím alespoň donutil státy více se soustředit na snižování spotřeby a větší efektivitu při využívání elektřiny. Dramatické zdražení zemního plynu i následné sankce a omezení totiž přiměly většinu společnosti více se zamyslet nad tím, zda je nutné protopit tolik fosilních paliv a kde je nakupovat.
Foto: Freepik