Soňa Jonášová: Cirkulární ekonomika se vyplatí. Lepší přístup k surovinám najdeme v IKEA i Prostřední Bečvě

Pokračujeme v zajímavém rozhovoru se Soňou Jonášovou, ředitelkou Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN). V prvním díle, který najdete zde, jsme se bavili o cirkulární ekonomice, roli institutu, problematice kazítek i důležitosti recyklace. Nyní půjdeme o něco hlouběji a podíváme se na několik zajímavých příkladů firem i obcí, které vzaly cirkulární ekonomiku za vlastní…

Najdeme na trhu nějaké společnosti, které pochopily myšlenku cirkulární ekonomiky a zahrnuly její zásady do svého způsobu podnikání?

Ano, jde například o nábytkářský řetězec IKEA. Tato firma přistoupila k tématu udržitelnosti komplexně. Manažer udržitelného rozvoje IKEA pro Českou republiku je nyní na pozici manažera pro cirkulární ekonomiku pro více států. Strategie, na kterou se zaměřují, není jen o použití recyklovaných materiálů nebo využití odpadních materiálů, ale také zajišťují zpětný odběr výrobků. Příkladem je pilotní program „Druhý život pro nábytek“, na kterém IKEA zjistila, že se jim takový model vyplatí a tato služba by se měla stát samozřejmou ve všech nákupních domech řetězce. 

Myslím si, že právě takovou službu bude zákazník umět ocenit, protože si řekne, že je to super, když IKEA netlačí pouze na prodej co nejlevnějších produktů, ale že myslí vážně svůj udržitelný přístup. Ten mohou zákazníci vidět také na dalších místech. IKEA používá dešťovou vodu na toaletách nebo se snaží snížit množství potravinového odpadu. Právě s plánem snížení množství vyhozeného jídla na polovinu do roku 2020 pomáhá v současnosti IKEA náš institut. A takových firem je čím dál více.

Plýtvání jídlem patří ke klasickým nešvarům naší společnosti, nehrozí ale, že dostane zákazník menší porce?

Řešení má dvě oblasti. Prvním je lepší management v oblasti přípravy jídla, kde lze zajistit, aby se nevyhazovaly nespotřebované suroviny. Je však třeba také řešit část odpadů od zákazníků, který končí v koších. Důležité je uvědomit si, že v oblasti gastrozařízení nejsou náklady jen na straně pořízení si surovin, ale také právě v oblasti odpadu, tedy zbytků nesnědeného jídla. Ty se musí zlikvidovat a to stojí peníze. A my v současnosti zjišťujeme, kolik jídla vzniká po zakoupení zákazníky a zároveň také, co je vede k plýtvání. A s těmito daty budeme společně s IKEA pracovat. Nestane se určitě, že by se zmenšily všechny porce, ale třeba vznikne variabilita velikosti porcí. To ale předbíhám, zatím jsme u sběru dat.

Jaké další firmy jdou cestou cirkulární ekonomiky?

V rámci velkých řetězců lze zmínit například H&M. Tato společnost se přihlásila, že dosáhne naplnění vize cirkulární ekonomiky v rámci svého podnikání. Měla by tedy využívat recyklované materiály či materiály z udržitelných zdrojů a zajišťovat zpětný odběr svých výrobků a podpořit jejich recyklaci. V této oblasti H&M čeká spousta dílčích kroků, v současnosti však již otevřela diskuzi s různými partnery, kteří jim v této oblasti pomáhají. Patří mezi ně i největší organizace, která se tématem cirkulární ekonomiky zabývá na globální úrovni – Ellen MacArthur Foundation.

Vnímám to jako impuls pro další firmy, které se dosud udržitelnému podnikání brání s odkazem, že se jim to nemůže vyplatit. Pokud se tímto tématem zabývají i takoví giganti, tak je zřejmé, že se za těmito principy skrývají i zajímavé byznys modely.

Jsou nějaké čistě české firmy, které mají podobou vizi jako IKEA nebo H&M?

Řada českých firem aplikuje v rámci svého podnikání část z myšlenek cirkulární ekonomiky. Obecně se to moc neví, ale v Česku máme poměrně velké množství recyklačních linek a firem postavených na recyklaci. Jde třeba o plzeňskou firmu Replast, která recykluje staré kabely a z PVC pak vyrábí dopravní retardéry nebo podlahu do stájí pro zvířata, se kterou je úspěšná i v zahraničí. Jejich výrobky jsou také znovu recyklovatelné, takže výrobní řetězec tvoří uzavřený kruh. Aktivní jsou i firmy vyrábějící stavební produkty z recyklátů. Za cirkulární můžeme označit i firmy, které dlouhodobě pracují na projektech, jejichž cílem je snižování množství odpadů třeba na komunální úrovni. Zde je nejaktivnější firma JRK BioWaste Management, která právě začala s prodejem kompostérů a dnes nabízí inovativní IT řešení pro monitoring odpadového hospodářství obcí. Společně na obcích zavádíme systémy, díky kterým ulevujeme skládkám i obecním rozpočtům.

Tím otevíráte samostatnou kapitolu biologicky rozložitelného odpadu. Co můžeme dělat s touto složkou našich popelnic?

Od roku 2015 by měly města a obce zajišťovat svým obyvatelům možnost sběru biologického odpadu, tedy například formou nádob na bioodpady – kompostérů, nebo ještě lépe díky klasickým kompostérům. Tak lidé předchází vzniku odpadů v místě jejich vzniku – odpady není třeba nikam vozit, jen se zkompostují a vrátí zpět do půdy.

V rámci našeho institutu jsme chtěli otestovat možnost sběru bioodpadu i v rámci městské části. Ve spolupráci s Prahou 7 a tamním místostarostou Ondřejem Mirovským (Zelení) jsme vytvořili společný pilotní projekt zhruba 35 kompostérů ve vnitroblocích. Současně městská část zajistila místa pro sběr bioodpadu pro lidi, kteří nemají podmínky mít kompostér přímo na dvoře nebo doma. O kompostéry i přednášky o kompostování byl zájem a téma se kultivuje i díky funkčním komunitním zahradám, kde se kompost využívá také.

Mimo to jsme také zvýšili možnosti třídění dalších částí komunálního odpadu. Lidem jsme nabídli místo směsných popelnic třeba kontejnery na plast nebo sklo, došlo k navýšení počtu nádob na nápojové kartony a v posledním roce byl zaveden i sběr kovů. Vizí je tzv. Městská část bez odpadů – to znamená jen 10 až 15 % směsného komunálního odpadu a zbytek složek se bude třídit a využívat.

Jaký byl ohlas místních?

Výsledky jsou jasné: mají-li lidé bližší místa pro třídění odpadu, zvýší se míra třídění, ale i kvalita vytříděného odpadu o 20 až 30 %. To nám potvrdila i odpadová firma Pražské služby, s níž jsme na projektu spolupracovali. Současně podpora třídění ze strany města zvyšuje zájem obyvatel o téma odpadů. Na Praze 7 si tak obyvatelé sami vyžádali více kontejnerů pro třídění jednotlivých složek. Lidé nám říkají, že když vidí, že to funguje a skutečně se odpady využívají, že se rádi zapojí. Má to smysl!

Jsou ještě další nástroje, kterými lze zvýšit množství vytříděného odpadu?

Náš další pilotní projekt byl pytlový sběr odpadu, do kterého se pustila obec Prostřední Bečva. V den svozu domácnost umístí pytel s odpadky před dům, svozová firma zaeviduje „náklad“ do systému a v prvním roce budeme sledovat průběžné výsledky i to, jak se změna projeví na ekonomice systému. Za první čtvrtletí ale výsledky mluví jasně.  Zavedení tohoto systému vedlo ke snížení množství směsného komunálního odpadu o zhruba 25 % a zvýšila se míra třídění. Obec investovala do zavedení systému asi 150 tisíc korun, které se jí podle starosty vrátí díky snížení množství odpadu mířícího na skládku, do jednoho roku. Teď pan starosta zvažuje nákup nádob na tříděné odpady, protože se přesvědčil, že půjde o dobrou investici. Lidé třídí a pytlů je třeba čím dál více, tak budeme zase hledat „udržitelnější“ řešení. Na pilotní aktivity je ale třeba opatrně a proto často volíme pytlové sběry, aby nedocházelo k velkým investicím v prvotní fázi, kdy nejsou jisté výsledky.

Přínosy jsou jasné, co je tedy limitem, proč podobný systém neaplikuje většina obcí?

Zavádění nového systému vyžaduje kapacitu starostů, kteří na obcích mají dost jiné práce. Právě vedení obce musí vytvořit vůli obyvatel ke třídění a současně nastavit nový systém se svozovou firmou a zároveň vyčlenit vlastní kapacity. Například v Prostřední Bečvě jsme věnovali celý den osvětě. Ráno jsme začali ve školce a základní škole a celé odpoledne jsme debatovali se zástupci domácností, kdy jsme přednášku spojili s besedou a všem vysvětlili nový systém i průběh pilotáže a následné kroky. Lidé odcházeli s tím, že jsou rádi, že se pan starosta tak snaží. Dnes snad není žádné médium, kde by se o Prostřední Bečvě v souvislosti s odpady nemluvilo. Máme z toho radost!

Dalším limitem mohou být vžité legendy o tom, že se tříděný odpad stejně sype dohromady. Tady však chci zdůraznit, že podobné příběhy nedávají smysl. Proč by firmy míchaly tříděný odpad, když vytříděné suroviny mohou zpeněžit?

Dostatek informací je tedy klíčový. Vás institut začne nabízet na VŠCHT v Praze kurz oběhového hospodářství. Co zájemcům nabídnete?

Vidíme, že je o toto téma čím dál větší zájem. Firmy i obce si všímají skvělých výsledků smysluplných systémů nebo nových byznys modelů, ale je těžké pochopit příležitosti, které tyto změny nabízejí, když člověk nezná všechny souvislosti. Proto jsme otevřeli kurz, ve kterém se účastníci seznámí s aktuální legislativou, tématy ochrany prostředí, trendy nejen v odpadech, ale i vodním hospodářstvím, energetice, ekodesignu, vývoji nových „cirkulárních produktů“ a budeme mluvit i o spolupráci a pomoci se zaváděním těchto principů do praxe.

Cílem je vytvořit komunitu lidí, kteří budou díky své ochotě se učit skutečně napřed a svoje nabité zkušenosti převedou do praxe – téma se bude šířit dál. Mezi vyučujícími jsou experti z praxe a kurz je i velmi praktický. Chybět nebudou exkurze, debaty, individuální projekty a hlavně kvalitní networking a navazování spolupráce. Účastníci jsou lidé z praxe, už samotná účast je navzájem obohatí. My, lektoři, se už moc těšíme. Připravujeme totiž kurz, který je první svého druhu, a chystáme ho tak, abychom se ho sami chtěli zúčastnit a aby nás i účastníky celý rok bavil a přinesl kýžené výsledky.