Soňa Jonášová: Cirkulární ekonomikou vracíme společnost zpět ke kořenům a principům dlouhodobé udržitelnosti

Může svět existovat s minimálním množstvím odpadů? Na tuto otázku hledá odpověď Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN). Tým, který usiluje o smysluplné využití surovin, vede Soňa Jonášová. Se zakladatelkou INCIEN jsme si povídali o přínosech oběhového hospodářství i inspirujících příkladech dobré praxe ve firmách i obcích. Zajímavých témat bylo nakonec tolik, že jsme se rozhovor rozhodli rozdělit na dvě části. První čtete právě teď, tu druhou publikujeme v neděli 16. července.

Druhou část rozhovoru najdete zde!





Aktuálně vznikají bezobalové obchody, kde si můžeme nakoupit třeba mouku nebo těstoviny do vlastních nádob. Je tato forma spotřebitelského chování vlastní i lidem z cirkulární ekonomiky?

Určitě ano. Myšlenka bezobalových obalů souvisí s předcházením vzniku odpadů, což je  nejlepší možná cesta. Jak se říká – nejlepší odpad je ten, který nevznikne. A pokud bychom srovnávali ekologickou stopu obalů, tak zaručeně nejmenší dopad na životní prostředí budou mít vícekrát použitelné obaly. Dalšími výhodami je fakt, že v bezobalových odpadech jsou často k mání lokální potraviny, u kterých jsou známí jejich skuteční producenti a proces zpracování. Takže bezodpadovost, podpora lokálních producentů a jistě i šetření peněz, které firmy investují do obalů a my je pak platíme v ceně produktu – to vše jde ruku v ruce s cirkulární ekonomikou.

Kde se vlastně myšlenka cirkulární ekonomiky vzala?

Kořeny cirkulární ekonomiky jsou vlastně hlubší, než se může zdát. Hlavní myšlenka souvisí s fungováním soběstačné domácnosti, vesnice nebo regionu v podobě materiálové, energetické nebo potravinové nezávislosti. My jsme vlastně nic nového nevymysleli, ale vracíme společnost zpět ke kořenům a principům dlouhodobé udržitelnosti. 

Studovala jsem zemědělství, a právě při tom jsem si všimla určité krátkozrakosti v podobě důrazu hlavně na výnos. Jako kdyby společnost nezajímalo, že zde budeme i za dalších 20 let. Nestaráme se o půdu, i když je to základní výrobní faktor. Podobný přístup však lze vystopovat i v dalších odvětvích. K využití konceptu cirkulární ekonomiky by například firmy měla vést odpovědnost vůči svým zákazníkům, nabízeny by měly být takové produkty, které vydrží nebo je bude možné opravit. Často totiž firmy tlačí jen na zvyšování množství prodaných produktů a nezajímá je, co se s nimi stane na konci už tak krátkého životního cyklu.

Je symbolem cirkulární ekonomiky recyklace nebo jde o širší přístup k samotným surovinám?

Recyklace je přirozenou součástí cirkulární ekonomiky, ale toto pojetí udržitelného přístupu je mnohem širší. Nejde jen o využití recyklovaných materiálů, ale samotný přístup při návrhu nebo výrobě produktů tak, aby byl jejich životní cyklus pokud možno co nejdelší nebo by měl být výrobek snadno opravitelný a na konci recyklovatelný. Součástí cirkulární ekonomiky je také myšlenka sdíleného vlastnictví. Věci, které potřebujeme jen občas můžeme přeci spoluvlastnit nebo si je pronajmout.

Další důležitou součástí udržitelného přístupu je ochrana vody nebo ochrana surovin a zdrojů, které mohou v budoucnu dojít. Jde například o fosfor, jehož zásoby máme na světě na 40 až 50 let a přitom se jedná o zdroj nezbytný pro zemědělskou a tedy i potravinářskou produkci.

Pracujete v rámci tématu oběhového hospodářství s tématem ekodesignu?

Náš institut například připravuje workoshopy pro firmy, které chtějí nabídnout nový výrobek. My je můžeme procesem přípravy provést a společně hledáme cesty, jestli lze využít v procesu například druhotné suroviny místo primárních se zachováním vlastností a užitku pro konečné zákazníky. Následně firmám pomáháme komunikovat výhody takového produktu a pomáháme jim s jeho umístěním na trh. To se třeba děje v případě kompostérů, které jsou vyrobeny ze 100 % recyklovaného plastu – bývalých přepravek od piva. Když pak v obcích a městech realizujeme osvětové akce a lidem říkáme: „ano, jedná se sice o plastový produkt, ale současně je kvalitní, vydrží až 20 let a navíc je vyroben z recyklovaného materiálu, který se mohl stát odpadem,“ tak z toho mají lidé radost a říkají, že jim konečně recyklace dává smysl. S produktem můžeme komunikovat i celý příběh a rovnou lidem ukázat, proč má třeba třídění odpadů smysl.

Produkt, který jde na trh, by se měl posuzovat z pohledu celého životního cyklu. Od použití druhotných surovin například po to, zda nejsou ve výrobku takzvaná kazítka. Na to bychom se měli zaměřit především. Dnes když vidíme hromadu odpadu, často tam najdeme věci, které by mělo jít opravit. Jenže vzhledem k použité technologii to prostě nejde. Výrobci často obměňují výrobky takovým způsobem, že pro ně po pár letech neseženete náhradní díly. A to není náhoda – takto je vyvíjen tlak na zákazníka ke koupi produktu nového. Ale to nejde dělat do nekonečna. Zdroje naší planety skutečně nejsou bezedné a těžba některých primárních surovin, které třeba sice nedocházejí, může být často velmi energeticky náročná a zároveň je nutné je dopravovat na velké vzdálenosti. A věřím, že nikdo z nás nechce z naší planety udělat skládku odpadů.

Můžeme tam najít třeba mobilní telefony. Co s tím?

To je zrovna oblast, se kterou se potýkám i prakticky. Když se mi pokazil mobil, tak jsem se v obchodě při reklamaci dozvěděla, že mi jej neopraví a chtějí jej automaticky vyměnit za nový. To je nyní běžná praxe. Navíc jsem zjistila, že firmy mají jen roční záruku na IT výrobky. To je pro princip cirkulární ekonomiky demotivující. Firma radši vždy koupí nové zboží, než by investovala energii do zajišťování servisu.

Důležitou součástí je pak také recyklace elektrozařízení. Lidem se často s malými elektrozařízeními nechce chodit do sběrného dvora. Přitom právě v mobilu najdeme spoustu vzácných prvků, které tak končí na skládce. Pokud však mobil recyklujeme, předejdeme tomu, aby se stejné množství vzácných kovů muselo vytěžit.  Například v jedné tuně starých mobilů je víc zlata než ve zlatonosné hornině. Recyklací také spoříme energii, kterou bychom museli vynaložit během těžby nových surovin. Z toho důvodu pomáháme i projektu Remobil, který má osvětový i funkční charakter – do sběrných boxů ve firmách, obcích nebo školách mohou lidé odevzdat staré mobily. Ty se pak dostanou do správných rukou – často k manuální recyklaci, která dává lidem práci a šetří zdroje. A my zároveň na příběhu mobilního telefonu můžeme vysvětlit principy cirkulární ekonomiky i široké veřejnosti.

V druhé části rozhovoru se zaměříme na společnosti a obce, které pochopily myšlenku cirkulární ekonomiky a zahrnuly její zásady do svého podnikání nebo nabídky služeb občanům. Pokračování povídání se Soňou Jonášovou najdete zde!